Jdi na obsah
Jdi na menu
Úvod »
Naše boxérky: Sára a Tequilka
Sára: Je naše první boxerka- Narodila se 17.12.2000 v Pardubicích. Je zlatá s černou maskou a bílou náprsenkou.. Když jsme si jí domu přivezli, zavalili jsme jí hračkama, pamlskama a láskou.. V noci nekňučela a byla hodná. Úplně nás okouzlila. Táta s ní začal chodit na cvičák. Učila se hrozně rychle a i když už jí teď bude 8 let učí se pořád a ráda. Miluje obrany. Je to mazlík naší rodiny. Tak milujícího psa jsem nikdy neviděla.. Strašně ráda se chová na klíně na zádech. Nemusí moc vodu. Když byla menší, tak se nám topila a od té doby jak má vodu po břicho už tam nejde. NO a jak roky plynuly, přesněji 4 roky, nechali jsme jí připustit. Říká se že by se fenky měli alespon jendou připustit. No a 1.3.2005 se nám narodilo 10 štěnátek, tedy repekt. 9, jedno vyšlo ven už mrtvé:( Najedou tu bylo pěnkě živo, tech devět raubířů nám dalo pěnkě zabrat...Pojmenovali jsme si je a to: Ádík, Patrik, Morgan, Caesar, Pája, Lady, Tequila, Viki a Agnes. Jelikož jich bylo hodně a my jsme za žádnou cenu nehodlali dát žádně pryč, i když nám říkali, že by bylo lepší, když má štěnátka poprvé nechat jich míň, protože by to nemusela zvládnout, my jsme řekli že to nikdy. Nakoupili jsme psí sunar a dětské flašky a začali dokrmovat. Musím uznat že to byl maraton, ale na druhou stranu to bylo to nejkrásnější, co jsem mohla kdy zažít...Dokonce nám ta nejmenší fenečka Viki onemocněla, měla rýmu takže jsem jí pusou tu rýmu vytahovala. Jakákoliv odsávačka byla na ten malý čumáček velika. Měla nějaké prášky od doktora, mamina jí obrečela a kladla jí na srdce že jestli jí umře tak to nepřežije. A malá viktorka, která vždycky tvrdě bojovala o papání a místo v pelíšku a musím podotknout že uspěšně, se uzdravila. Když jsme se za ní jeli podívat k novým majitelům, řeknu vám že lítala po stole, lezla po nás jako smyslů zbavená, až jsme se báli, že dostane infarkt. Paní říkala že to nechápe, že takhle nikdy nevyvádí.. TAkže jsme prostě usoudili, že nás musela poznat... Ale abych nepředbíhala. Když bylo naší boxeří rotě přes 2 měsíce, začlo loučení... To nebylo vůbec jednoduchý... ale o to to bylo zase jednodušší, že jsme se loučili jen s 8 stěňátky.. Tequilku jsem si nechala já....
Takže od té doby máme boxerky dvě. Tequilka je tmavě žíhaná, s černou maskou, bílou náprsenkou a malinkou bílou lisinkou. A jestli někdo váháte, pořídit svému boxerovi dalšího boxeřího kamaráda, můžu to jen doporučit.. Sára jako by ožila... Tequilka je zatáhne do jekékoliv hry, hajají spolu, blbnou, zlobí se a myslím, že Sára se tak trochu vrátila do svých stěněcích let.. Není tady sama, má si s kým hrát, když nikdo není doma, má koho zlobit a ke komu se přitulit.... No Tequilka začala taky chodit na cvičák, ale oproti mámě to bere všechno s rezervou a místo aby to měla jako "psí školu" je to pro ní jen zábava... ale nemůžu říct že neposlouchá.... příjde když zavolám, poslušnost taky ovládá, obrany nás zase narozdíl od Sárinky tak neberou, ale prostě když se jí nechce tak je jí to šumák... prostě takovej flegmatik... Ale zase jdou dny, kdy se do toho tak vžije, že jí nemůžu z cvičáku dostat... Není jako Sára, která ten výcvik vzala dost vážně, ale je prostě pořád nad věcí a v pohodě.... a když jsme na place i s "mámou" tak to jí pořád zajímá spíš máma.. Je na ní fixovaná a já jako psovod jí nezajímám, takže jsme nuceni cvičit odděleně ;-) Taky se jednou Tequilce objevila pod kůží malá bulka... Bohužel se začala zvětšovat a chudinka musela pod kudlu... pan doktor jí uspal... Musel na ní použít dvě dávky, jinak by neusnula, bulku jí vyřízl a zašil... Několik hodin byla pořád v narkoze, chudák Sára nevěděla, co se jí děje..... Krásně jí to srostlo a můžu s klidem říct, že od té doby jsme žádně nemoci, kromě obvyklého kašle nezažili.. Holky jsou zdravé a plné života... Příští rok plánujeme další štěňátka.. Tentokrát bude v roli psí mamky Tequilka... No a necháme si další štěnátko.. Takže tu už budou běhat 3 hafani.... Upřímně už se nemůžu dočkat... Protože tu radost když příjdeme domu, holky poskakujou, Sára se směje a to doslova ;-) si ráda ještě znásobím;-) A vy, pokud máte možnost, neváhejte a udělejte to taky... Protože boxéřích miláčků v rodině není nikdy dost;-)
S pozdravem- mnaaauu-Diana Lázňovská s rodinou, tedy i Sárinkou a Tequilkou, Kutná Hora
Archiv
Kalendář
<< |
říjen / 2022 |
>> |