Původ boxera leží v Asii. Historie jeho vývoje začíná v dávnověku u tibetkého vlka. Ten byl předkem tibetské dogy, jejímiž potomky jsou všechna dogovitá plemena. Od ostatních ras se odlišují silnou hlavou s širokou mordou s tvrdým chrupem a silnou tělesnou stavbou. V průbehu času se tibetské dogy rozšířili z Asie do Evropy.
K pronásledování a útoku na medvědy, vlky a silné zubry byli používaní především bullenbeisseři. Práve zde u malého odvážného bullenbeissera začíná vlastní prokazatelná historie německého boxera.
Poté, co vynález střelných zbrnaí od zásady změnil způsob lovu a poté, co se k transportu dobytka začala využívat železnice, nebylo už pro bullensbeissera využití a sloužil lidem dál už jen jako věrný hlídač domu. Lidově se mu říkalo boxer. Neplánovaným rozmnožováním a křížením vzniklo mnoho rozdílných typů a chov byl zanedbáván. Na konci minulého století se však spojilo několik příznivců boxerů, aby se s rázností i idealismem ujali zušlechtění a vymezení tohoto plemene.
Roku 1895 založili v Mnichově spolek chovatelů boxerů. V následujících letech již pořádali výstavy a od roku 1904 je vedena mezinárodně uznanná plamenná kniha. O rok později byl stanoven chovatelský standard, který až na nepatrné zmšny v rozměrech zvířat platí dodnes
zdroj: literatura: Boxer- Herta F. Kraupa-Tuskanyová